O něco usiluješ. Pravděpodobně nejsi ve své snaze uspět sám. Nechci nějak snižovat tvé cíle, ale čistě bez emocí, jsme lidé a máme podobné tužby. A je nás na světě hodně. To nijak neubírá na kvalitě tvých snů, jen to znamená, že nejsi sám. Což je dobře. Není třeba lidi se stejnými cíli považovat za konkurenty. Co tím chci říct? Pokud někdo o něco opravdu hodně usiluje a dává do toho vše, aniž by škodil druhým, je naprosto v pořádku mu přát, aby svého cíle dosáhl, nebo se mu alespoň přiblížil. Tady nejde tolik o karmu nebo etiku. Přát lidem dobro se vyplatí.
Rozumím, že je složité se oprostit od soutěživého nastavení některých našich cílů. Obzvláště pak, když se jedná například o získání určité práce nebo nějakého privilegia, které nás může posléze posunout na místo, po kterém toužíme. Úplně se dokážu vcítit do člověka, který o něco usiluje, obětuje toho hodně a pak vidí někoho, kdo tomu tolik nedal a již svého dosáhl. V takovém okamžiku asi člověk nestojí o vznešené řeči o tom, že by to měl druhým přát. Život není fér, ale můžeme si u něj zachovat tvář. A nejde jen o to. Je prostě důležité vytvářet kolem sebe přející prostředí. Přitahovat k sobě podobně smýšlející lidi a stahovat k sobě ty, kteří jsou někde na půl cesty.
S každým úspěchem se nabízejí nové příležitosti a ty nejsou jen pro ty úspěšné. Posláním úspěšných je vytvářet lepší klima pro nás všechny. Můžete namítnout, že to tak vždy není, ale já zase mohu uvést, že to tak v mnoha případech je.
