Možná se někoho dotknu, ale pokud jste někdy žili, nebo se nacházeli na Praze 13, obzvláště pak kolem metra Hůrka, tak víte, že zdejší obyvatelstvo je z velké části ruskojazyčné. Záměrně říkám ruskojazyčné, protože nepoznám vždy rozdíl mezi Rusem a Ukrajincem. Vlastně to ani nepotřebuji, politice navzdory je mi to úplně jedno, o koho se jedná.
Pokud hledáte nějaký hejt, nebo chcete slyšet dojemné příběhy o tom, jak je to tu špatné, tak vás asi zklamu. Já to tady mám docela ráda, až na pár podnapilých individuí, která vybírají odpadkové koše kolem metra, se tu nic moc špatného neděje. I tak si myslím, že bych se s vámi mohla podělit o své více než dvouleté zkušenosti s tímto místem.
V místních obchodech uslyšíte takovou zvláštní češtinu, vy moc dobře víte, na co narážím, že jo? Ale mně to nevadí, naopak cením, že se snaží mluvit. Občas je to tedy úsměvné, třeba když přijde Rus/Ukrajinec do krámu a povídá si s Rusem/Ukrajincem obsluhou. Oba moc dobře ví, že pochází z východu, nemusí ani promluvit, a vědí to. A stejně se spolu snaží mluvit česky. Ani nevím proč. Stydí se za svůj jazyk, nebo se chtějí dále zdokonalovat, či se snad chtějí pochlubit tím, jak jim to hezky jde? Proč ne, ať si mluví, jak chtějí. Kousek od metra je kebab. Lidi na něj nadávají, ale stejně se tam pravidelně v pátek všichni vidíme. Mimochodem, doporučuji si říct o kebab do krabičky a bez hranolek/přílohy, dostanete více masa za stejný peníz. Ale o tom to není. Obsluha – cizinci, někde z Ukrajiny – asi. Fajn lidi, jen je sakra důležité promluvit srozumitelně, protože můžete dostat jinou omáčku nebo pizzu. Ale to vlastně dělají i Češi, takže to je fuk.
No a pak tu máme Albert. Tam je obsluha snad ve 100 procentech z východu. Nicméně… to je důležité říct. Od doby, co prodavačky nahradily ty mašiny, které neustále říkají „vložte zboží do taškové zóny“, a to i v případě, že už žádné zboží nemáte, jsou v tomto Albertu pokladny specificky bezhotovostní. Na hotovost jedou snad jen dvě. Takže se běžně stává, že na dvě cash pokladny čeká fronta, zatímco když máte kartu, tak si můžete vybírat pokladnu podle nálady. Tihle místní neradi platí kartou. Nevím, jestli to je tím, že jich hodně nemá účet, nebo to je nějaké kulturní specifikum, ale ti lidi jsou ochotní čekat frontu, aby si zaplatili mléko v hotovosti. Nijak si z toho nedělám legraci, jen když to srovnám s centrem, kde žiju, tak tam lidi prostě platí většinou kartou. Nehoním si na nikom triko, naopak. V platbě v hotovosti vidím určitou formu svobody, škoda jen, že obchody tlačí převážně platbu přes mluvícího robota a hlavně kartou.
Ještě se podělím o jednu osobní historku. Někdy v zimě jsem si přivodila úraz. Naproti je poliklinika a tam jsem dorazila s ovázanou rukou lepící páskou a kapesníky (nic lepšího zrovna nebylo). Poslali mě na šití. Volali postupně jména, všechna končila na „ov“ nebo „njuk“. Byla jsem asi pátá na řadě, když mě zavolali: xxxx….OVÁ. To „ová“ bylo tak tvrdé, že jsem chvíli znejistěla, jestli se jedná skutečně o mě. To „ová“ bylo tak ruské, že mi v hlavě začala hrát Kaťuša a chtěla jsem se udat k politbyru za to, že vůbec jsem.
Nicméně, nic z toho mi nevadí, vlastně mi to vůbec nevadí. Je mi to spíš jedno. Praha 13 – malá Moskva – je prostě jen trochu jiný svět.
